Sri Chinmoy (1931 - 2007)

Osobnost známá v mnoha zemích po celém světě pro svou hudbu, literární a uměleckou tvorbu a především pro své neúnavné úsilí o dosažení harmonie mezi lidmi.

Jako učitel meditace nabídl Sri Chinmoy své vnitřní zkušenosti a hluboké poznání posluchačům při více než  770 koncertech, mezi něž patří i prestižní místa jako je londýnská Royal Albert Hall, Lincoln Centre a Carnegie Hall v New Yorku či Sydney Opera House. Během čtyř desítek let své hudební tvorby složil ohromujících 21 tisíc duchovních písní, které zachycují zážitky člověka na jeho vnitřní pouti životem.

Byl to jeden z nejvíce inspirujících hudebních zážitků, jaký jsem kdy získal od sólového hudebníka – ať už na poli klasické hudby, popu nebo jakéhokoli jiného směru. – Cue Magazine, New York

Nejen v New Yorku, kde žil od svého příchodu z Indie v roce 1964, ale i v mnoha dalších městech po světě si svou hudbou získal nespočet přátel a příznivců.

„Jaká síla je v hudbě toho člověka! Můj hudební duch je velmi, velmi hluboce dojat…,“ poznamenal s nadšením Leonard Bernstein. “Je skvělým příkladem plnosti tvořivého života. Mohu jen doufat, že jednoho dne budu moci sdílet tuto vesmírnou fontánu klidu a hluboké energie, ve které on přebývá…“

Quincy Jones, jazzová ikona a dlouholetý příznivec hudby Sri Chinmoye, vyzdvihoval novost a tvůrčí nápaditost jeho tvorby: „Je to tak odvážný hudebník! Bůh požehnal jen několika vybraným, ale Sri Chinmoy je nepochybně jedním z nich.“

Pro Sri Chinmoye byla hudba vždy více než umění pro pobavení – byla to pro něj řeč duše, most mezi zemí a nebem, prostředek k překonání lidských omezení, propastí mezi kulturami, vírami a národy.

„Hudba je univerzální jazyk,“ říká Sri Chinmoy. „Pokud hrajeme oduševnělou hudbu, nemusíme znát žádný další jazyk, abychom se dorozuměli s ostatními. Oduševnělá hudba stojí bok po boku meditaci a přináší v sobě krásu a vůni ticha, poselství vyšších světů.“

 
Poprvé Sri Chinmoy navštívil někdejší Československo 12. listopadu roku 1990, aby svým  koncertem kontemplativních skladeb v pražském Paláci kultury (nyní Kongresové centrum) poctil znovu získanou svobodu země.